Údolí Val di Fassa
V samém srdci východních Dolomit, obklopené nejznámějšími a nejkrásnějšími dolomitskými horami, jako je Catinaccio, Sassolungo, Sella a Marmolada, leží údolí Val di Fassa. Jeho největším lyžařským «trhákem» je okruh Sella Ronda, ale to zdaleka není jediná nabídka zajímavých lyžařských zážitků. Je tu celkem 220 kilometrů sjezdovek v devíti lyžařských areálech, a jak už je v severoitalském Trentinu, na jehož území se Val di Fassa nachází, standardem, užijí si tu lyžaři všech výkonností a od nejmenších po nejstarší.
Malá i velká střediska pro nejmenší
Začněme trochu netradičně u lyžařských oblastí, která lze doporučit rodičům s malými dětmi nebo méně zdatným lyžařům. Do Val di Fassa patří právě několik takových s širokánskými mírnými sjezdovkami, kde se děti a slabší lyžaři zbaví strachu a lyžování se pro ně stane opravdovým požitkem. Přispěje k tomu nejen úchvatná okolní horská příroda, ale také přepečlivá úprava sjezdovek, pohodlné, a často dětem přizpůsobené lanovky, a v neposlední řadě možnost oddychu a výborného občerstvení v mnohých chatách s příjemnými prosluněnými terasami, roztroušených přímo na sjezdovkách. K malým dětem ovšem patří jejich rodiče nebo prarodiče, často výborní lyžaři, k slabším lyžařům nějaký partner nebo kamarád, lepší lyžař, který je právě na lyže zlákal. Předností těchto středisek je právě to, že i pro ně se najde mnoho možností, kde se dokonale lyžařsky vyžít.
Jedním z míst, které mám na mysli, je oblast Vigo di Fassa – Ciampedie s 16 kilometry sjezdovek, ze kterých je ale více než polovina označených červeně a jedna z nich je i hodně náročná. Zbylých 5 kilometrů tratí je značených modře. Mrňousové mohou začít na skoro úplné rovince, obsluhované jen jezdicím kobercem a po zvládnutí toho pokračovat na blízké pomalé lanovce, která už obsluhuje «pořádnou» sjezdovku. A pak mohou pokračovat na dalších modrých a přes červené skončit třeba až na té černé. Příjemné pro rodiče je určitě i to, že až na vrchol oblasti, horu Ciampedie vysokou 2000 metrů, kde se nachází velké dětské lyžařské hřiště, mohou v kočárku vyvézt i malé mimino a že všechny chaty jsou pro přijímání těch nejmenších hostů vybaveny.
Přenesme se na druhou stranu údolí Fassa, kde se nacházejí další dvě podobně vybavené oblasti, ale mnohem rozsáhlejší. Jsou jimi Alpe di Lusia – Bellamonte a Passo San Pellegrino. Do prvně jmenované oblasti se dostaneme lanovkou z Ronchi, vzdáleného od Moeny, hlavního centra údolí Fassa, jen pár kilometrů. Zdatným lyžařům doporučuji odložit svého potomka do lyžařské školy hned u horní stanice kabinkové lanovky, eventuálně do restaurace na dopolední čokoládu, vyjet si sedačkou ještě o jedno patro výše a dopřát si fantastický černý sjezd až ke spodní stanici. A to si ještě jednou – dvakrát, zvláště dopoledne, zopakovat, a až budete pistu znát, dát si ji v pěkné rychlosti a bez zastávky. Věřím tomu, že až se přesunete do vzdálenější části oblasti, kde nalezne zase svůj ráj na převážně modrých sjezdovkách váš potomek, budete v naprosté pohodě. I tady, pod horou Lusia, si ale můžete sjet černou nebo si to nechat hezky rozjet na dlouhých a zajímavě profilovaných červených (oblast disponuje celkově 100 kilometry sjezdovek). Pro slabší lyžaře jsou ideální sjezdovky nad Bellamonte, kam je možné jako do druhého nástupního místa do oblasti dojet přes Predazzo autem. Pod třemi úseky sedačkových lanovek se vinou široké bezpečné lyžařské dálnice, na kterých můžete odhodit strach a zábrany, a jelikož budete určitě vybaveni carvingovými lyžemi, naučíte se tady i nějaký ten carvingový oblouček.
Chtělo by se mi v tento moment vám poradit, že pokud by strach přetrvával, na uvedených sjezdovkách se nachází sněžný bar, kde se můžete posilnit výbornou trentinskou grappou, vinnou pálenkou, vyráběnou s mnoha příchutěmi. Ale protože náš časopis je propagátorem hesla «Lyžuj bez promile», a navíc v Trentinu je nadměrná konzumace alkoholu při lyžování dokonce stíhaná Ski Patrol, za což vám může být i odebrán skipas, raději se omezím jen na doporučení dopřát si grappu až po lyžování, třeba ve výborné restauraci nebo v asprés ski stanu u dolní stanice lanovky.
Oblasti větší pro malé i velké
Na Passo San Pellegrino se dostanete z Moeny stejnou cestou, přes zmíněné Ronchi budete stoupat stále dál až do průsmyku San Pellegrino ve výšce 1918 metrů nad mořem. Místní sjezdovky, rozkládající se na rozlehlé stráni vlevo od silnice, jsou buď mírné, nebo středně těžké, přehledné a bezpečné, opět ideální pro děti a slabší lyžaře, ale pár dobrých sjezdů si zde mohou dát i zdatnější. Pro ně ale bude největším lákadlem pista, kterou odtud uvidí na protější hoře, 2513 metrů vysoké Col Margherita. Na její vrcholek a do celé lyžařské oblasti, rozkládající se za ní až ke středisku Falcade, se dostanou velkou kabinou, ke které vede od sjezdovek na Passo San Pellegrino lyžařská cesta. Ale tímto už se dostáváme k oblastem, kde se dobří lyžaři vyžijí naplno. Ze 74 kilometrů sjezdovek oblastí San Pellegrino a Col Margherita se většina ze 40 kilometrů červených a 7 km černých nachází právě tady. A k tomu ještě jeden velký bonus. U většiny sjezdů máte před sebou jako na dlani jeden z nejkrásnějších masivů Dolomit Pale di San Martino s jeho úžasnými rozeklanými skalami, které vypadají jako nějaká obrovská katedrála.
K návštěvě velkých, myšleno lyžařsky velkých, středisek údolí Val di Fassa, musíme popojet až na jeho konec pod masiv Sella. Cestou mineme vesnici Pozza di Fassa, nad kterou se rozkládá ještě jedno z těch menších, ale neméně hezkých středisek – Buffaure. Jeho 16 a půl kilometru sjezdovek, ovšem s propojením na dalších 15 kilometrů oblasti Alba – Ciampac, nadchne hlavně všechny, kdo mají rádi klid a lyžařskou pohodu v krásné přírodě. Nicméně i tady si díky velice rychlé kabinové lanovce můžete na převážně červených sjezdovkách dát hezky do těla, a kdyby to nestačilo, můžete se dorazit na černé sjezdovce hned nad vesnicí Pozza di Fassa, zvané Aloch, která je místem konání významných závodů. A kdyby toho ještě nebylo dost, zajeďte si sem večer, neboť tato trať je osvětlená pro večerní lyžování.
Areály pro velké lyžaře i výletníky
Dostáváme se do Campitella a Canazei. Obě místa už mají poněkud jiný ráz než všechna dříve jmenovaná, tady nastává velký lyžařský, ale i dopravní ruch. Obzvláště po ránu, kdy se sem sjíždějí lyžaři i ze vzdálenějších středisek, kteří si chtějí projet slavný celodenní okruh okolo masivu Sella. Obě místa jsou totiž jak pro trasu vedoucí po směru hodinových ručiček, tak proti jejich směru, místem nástupním. Najmete-li si pro absolvování lyžařského okruhu průvodce, zaveze vás nejspíše silnicí odbočující z Canazei vlevo do místa zvaného Lupo Bianco, odkud se můžete vydat také na obě strany Sellarondy bez velkých front. Na další cestu již průvodce nepotřebujete. Okruh je všude velice přehledně označen, a navíc vás povedou v některé dny docela slušné davy lyžařů. I přes to ale určitě stojí zato alespoň jednou si Sellarondu – okruh čtyř průsmyků (Pordoi, Campolongo, Gardena a Sella) při své dovolené projet. Úchvatná je na ní především příroda v pozadí s masivem Sella a dalšími dolomitskými vrcholky, ve které se budete po celou trasu pohybovat. Samotný okruh Sellaronda představuje 26 kilometrů sjezdovek, které jsou převážně značené jako červené a menší podíl je modrých. Z toho vyplývá, že vydat se na něj mohou lyžaři alespoň středně zdatní, protože okruh je skutečně celodenní. Není samozřejmě problém se vrátit, pokud někdo zjistí, že by to nezvládl, ale když už dojedete na druhou stranu masivu Sella, je dobré se vrátit na lyžích, protože taxík z jednoho údolí do druhého by se vám mohl pěkně prodražit. Dobří lyžaři mohou využít toho, že jsou rychlejší, a některé partie si dát dvakrát, nebo si odskočit na některou z náročnějších vedlejších sjezdovek, které najdou třeba v Arabbě, nebo ve Val Gardeně tu, na níž se jezdí závody Světového poháru.
Dobří lyžaři, kteří mají rádi takovéto putování, mají možnost udělat si další zajímavý lyžařský výlet na nejvyšší horu italských Dolomit, 3342 metrů vysokou Marmoladu, pokrytou ledovcem, který je možné sjet na lyžích. Znamená to vyjet z Val di Fassa přes Canazei třeba po trase Sellarondy až do Arabby, tady uhnout směrem na Passo Fedaia a odtud vyjet skoro až na vrcholek ledovce. Samotná ledovcová sjezdovka není až tak velkým lyžařským zážitkem, každého ale určitě nadchne samotná cesta sem, neboť během ní se vám otevře nesčetně panoramatických výhledů na masivy Dolomit okolo, úchvatný je pohled na samotný ledovec, (v jednom místě trasy vám opravdu připadne, že ho máte těsně před obličejem, protože je na rozdíl od ostatních ledovců dost svažitý), a potom výhled z jeho vrcholu přes desítky a stovky okolních skalnatých vrcholků. Výlet na Marmoladu doporučujeme jen lepším lyžařům, protože si na něj také musíte rezervovat celý den, některé sjezdovky včetně té ledovcové jsou dost obtížné, a navíc je tu drsnější podnebí a velká zima. Zážitek je to ale nevšední, budete mít pocit, že jste se ocitli opravdu v srdci velehor, kde je takový ten zvláštní klid a zároveň i napětí. Sem nejezdí žádné davy turistů na lyžích, takže v některých partiích trasy budete i docela sami.
Na Sellarondě nemusíte strávit jen jeden nebo dva dny, v některém z jmenovaných středisek nebo v nějaké (mimochodem i levnější) vesnici poblíž si můžete klidně objednat i celou dovolenou, a dokonce i ti, které lyžařská turistika nijak zvlášť neláká nebo ji dokonce nesnášejí. Být na Sellarondě totiž znamená mít k dispozici dalších 510 kilometrů sjezdovek přilehlých středisek, a to tak velkých jmen, jako je Arabba, Corvara, Alta Badia, Val Gardena nebo St. Cristina. Umožní vám to totiž skipas největšího světového lyžařského konzorcia Dolomiti Superski, který platí nejen na oněch 510 kilometrů sjezdovek, dosažitelných ze Sellarondy, ale na dalších, celkově 1200 kilometrů sjezdovek 12 středisek východních Dolomit.
>>Val di Fassa hlavní stránka<<