Civetta - pohádka Dolomit
Kouzlo Itálie tkví i v tom, že leckterá střediska jsou příliš malá a zastíněná na to, aby zrobustněla v rušná letoviska, ale dostatečně velká na to, aby přivábila české lyžaře, kteří si zamilovali upravenost sjezdovek, vysokou pravděpodobnost slunečního svitu, bombardino na terase horských chat a italské dolce vita vůbec. Tato místa jsou v druhé lize zájmu z jiných důvodů než proto, že by zaostávala velikostí nebo kvalitou. Jen jim v cestě stojí jiná, slavnější.
Až na jižním okraji Dolomit se nesměle zdvihá několik řídce zalesněných ani ne dvoutisícových pahorků, šikovně propojených 80km sítí sjezdovek. Na západním úpatí mu leží na břehu jezera Alleghe stejnojmenné turistické městečko, na východním pak klidné vesnice Selva di Cadore či Zoldo. Lyžařský areál je doslova roztahán po zmíněných pahorcích, přičemž sjezdovky až na výjimky stékají v pohodově-rodinném rytmu do všech světových stran a vytvářejí lehce spletitou síť, v níž se dá přinejmenším dva dny příjemně cestovat. Hlavní tahy jsou obsloužené zpravidla expresními sedačkovými lanovkami nebo kabinkami, na vedlejších si ještě tiše vrčí letité, ale jakoby neopotřebované vleky, které už jinak v Itálii potkáte jen výjimečně. Tím, že jsou sjezdovky poschovávané v občasném porostu, rozprostřené do velké plochy a nikde nevytváří husté klubko s přílišnou koncentrací lyžařů, působí areál téměř vždy komorním dojmem. Hlavními pohádkovými postavami jsou ale samozřejmě Dolomity – z jedné strany se tyčí Monte Pelmo, připomínající trůn Bohů, z druhé pak ještě majestátněji
Civetta s ohromnou a temnou severozápadní stěnou, zbrázděnou jako obří varhany. Na severozápadě pak prosvítá špičatý vrchol Marmolady, i když její ledovec je při pohledu od Civetty skryt.
Nejrušněji je z lyžařského pohledu v okolí pahorku Col dei Baldi (1 922 m), kam stoupá z Alleghe kabinková lanovka a dále pak expresní sedačka. Z oblého vrcholku se zpět do Alleghe spouští lesem celý vějíř tratí od ostrého slalomáku až po lehoučkou modrou, obkružující velkým obloukem nejstrmější partie svahu.
Nebo sjedete kousek modře na úpatí vrcholku Monte Fertazza (2 100 m), na nějž vás vyveze 4sedačka a z něhož roluje zdejší nejhezčí červené carvingové hřiště směrem do Pesculu. Anebo se odtud vydáte výpravněji až do údolí po dlouhé, stinné červené sjezdovce s pozvolnými proměnami sklonu. Na Fertazze stojí krásná, dřevěná horská chata, před níž na jaře vyrůstá sněhový bar s úctyhodnou řadou domácích destilátů.
Do třetice vedou z Col dei Baldi přejezdové cesty s panoramatickým výhledem do Palafavery s rozmanitou a členitou červenou sjezdovkou a dále do letoviska Zolda, které je druhým epicentrem areálu.
Zdejším středobodem je vrcholek Crep di Pecol (1 756 m), kam jezdí kapacitní 12místná kabinka a zpět se vlní velmi prostorné a přitom docela svižné sjezdovky – „lehčí“ černá a pohodová červená. Na odvrácenou stranu pak z vrcholku klesá nenáročná červená, která vás dovede ke kryté 4sedačce Col della Grava s pěkným lehce červeným letištěm a přes vrcholek téhož jména pak již téměř liduprázdnými tratěmi všech náročností můžete dojet až na slepý okraj areálu jižně od Zolda.
Slabšímu věhlasu Civetty nahrává i fakt, že oblast nepřekypuje ubytovací kapacitou – najdete tu apartmány, hotely, ale ne třeba tak oblíbené domácí penzionky s lidovou cenou.
Zdroj: portál pro sjezdové lyžování SNOW.CZ (www.snow.cz)