Dolomity
Uznávaný architekt Le Corbusier Dolomity označil za nejkrásnější architekturu na světě, horolezec Emil Zsimgmondy za dokonalý kámen vsazený do Alp a Reinhold Messner za ne sice nejvyšší, ale nejkrasnější pohoří. Toho názoru je i UNESCO, a tak 200 mil. let staré pohoří nyní čeká na listině kandidátů na zápis do Světového přírodního a kulturního bohatství.
Jediné na světě
Dolomity byly původně dnem druhohorního moře, kde se vlivem sopečné činnosti vytvářely skaly a masivy a postupně se zformovaly až do dnešní podoby. Dnešní „perly“ jako Marmolada, Sasso Lungo, Civetta nebo Tre Cime byly tehdy s největší pravděpodobností skutečnými atoly.
Díky ojedinělým geologickým podmínkám se Dolomity „drolí“ vertikálně, a jejich vrcholy tak vystupují až v gotických tvarech. V roce 1789 dostávají Dolomity své dnešní pojmenování po francouzském geologovi Deodatu de Dolomieu, který horninu – dolomit – podrobil pečlivému zkoumání.
Unikátní stavba a složení Dolomit se projevuje i v jejich růžovo-rudém zabarvení při východu a západu slunce – jde o jev zvaný enrosadira. Příměs hořčíku a železa ve vápenci za jasných podvečerů rozehrává barevné divadlo, kdy se hory z jasně červené postupně promění v tmavě růžové. Nejlépe je enrosadira pozorovatelná v horských skupinách Rosengarten/Catinaccio ve Val di Fassa, Sella, Fanes nebo Tofana v Cortině d´Ampezzo.
Tavicí kotel alpských kultur
Obyvately Dolomit se staly zhruba od 16. století př. n. l. potomci Keltů – Ladinové. Díky nepřístupnosti centrálních údolí tu se svým jazykem, kulturou a tradicemi přečkali všechny vpády a nájezdníky až do dnešních dnů. Jejich osobitou hrdost dokládá i fakt, že ladinština je stále vyučována i ve škole. Celkem dnes mluví ladinsky na území Dolomit okolo 25 000 obyvatel a v některých částech Dolomit je ladinština vedle němčiny a italštiny úředním jazykem.
Po 1. světové válce připadly celé Dolomity, původně z velké části habsburské, vítězné Itálii. Německy mluvící, severní část, získala postupně autonomii a dnes vedle sebe koexistují de facto tři různorodé národnostní vlivy – italský, rakouský a ladinský. Jejich citlivým promísením vznikla ojedinělá dolomitská gastronomie, kterou nepřehlíží ani prestižní michelinský průvodce – největší koncentrace oceněných podniků je v Alta Badii, v okolí Kronplatzu, v Cortině, Val Gardeně a ve Val di Fassa. Precizně vzato se na talíři setkávají výtvory kuchyně tyrolské, trentinské, benátské, ladinské a středomořské. V praxi to znamená špek, sýry, knedlíky, humry i krevety, sušenou šunku, sýr Pecorino, lasagne, špagety se škeblemi nebo á la špenátové ravioli (Schlutzkrapfen). A k tomu tiramisu, štrůdl i buchty.
Od dvoudenního putování k 1 220 km sjezdovek
Lyže dorazily do Dolomit již kolem roku 1895, kdy se s nimi pionýři tohoto sportu proháněli po svazích Val Gardeny a Cortiny. V roce 1912 mladík z Merana Peter Böttl s lyžemi za dva dny obkroužil masiv Sella, a položil tak základní kámen pro pozdější lyžařské safari v této oblasti. V roce 1935 přišel první závod v obřím slalomu na Marmoladě – tehdy však jeho účastníci museli na nejvyšší horu Dolomit šlapat ještě pěšky. Největší sportovní slávu Dolomit obstarala olympiáda v Cortině 1956, dodnes jsou však Dolomity pravidelnou zastávkou závodů Světového poháru – sjezdařky se sjíždějí koncem ledna právě do Cortiny, muži soupeří před Vánoci ve Val Gardeně a v Alta Badii.
Z lyžařského pohledu prošly Dolomity největší proměnou v 70. letech, kdy se zrodilo konsorcium Dolomiti Superski, postupně pod svá křídla zahrnující všechny vleky a lanovky v celém pohoří s jejich 1 220 km sjezdovek. Společný skipas má podobu nejmodernější čipové karty, díky níž si můžete večer (anebo třeba za týden) na internetu prohlédnout své lyžařské výkony – zdolané převýšení a odhadem i počet prolyžovaných kilometrů. Lyžařskou sezónu garantují sněhová děla na zhruba 1 100 km sjezdovek a flotila 300 rolb, která noc co noc vyjíždí povrch tratí zbavit případných boulí a ledových plotech a přetvořit je v hladký manšestr. Ačkoliv ne všechna střediska jsou propojena lanovkami (komplexní síť tvoří „jen“ 510 km sjezdovek v centrální části Dolomit), návštěvníci vykazují velmi čilý pohyb – v průměru každý z nich použije za den jednu stejnou lanovku pouze 1,34krát. Na každých deset jízd tak vyjedou přibližně 7 různými lanovkami.
Direct to Lift
Až 10 % ceny skipasu ušetříte pořízením vlastní karty my dolomiti skicard a jejím nabíjením doma u počítače namísto čekání u kasy. Skipas do své karty jednoduše nabijete pomocí své kreditní karty – jakmile projdete prvním turniketem, obnos se z karty automaticky odečte. My dolomiti skicard lze získat zdarma po internetu, vyzvednutí je ovšem nutné u některé z pokladen Dolomiti Superski. Poté již jejich návštěva není nutná. Pro prvních 5 dní nabitých po internetu získáte slevu 5 %, poté 10 % z ceny skipasu. Při prvním použití karty se odečítá jednorázový poplatek 5 EUR za aktivaci služby.
Kamera v mobilu
Na www.dolomitisuperski.mobi přímo ve svém mobilním telefonu prohlédnout webkamery ze všech 12 oblastí, zjistit aktuální počasí a otevřené sjezdovky nebo dokonce vyhledávat ubytování nebo si nechat poradit ohledně horské chaty. Jednou ze specialitek je i lyžařské „rande“ (Dolomiti Superski Dating). Pokud se bojíte, že na svém lyžařském safari zabloudíte, můžete si do mobilu stáhnout mapu střediska a po zadání výchozího a cílového bodu vás průvodce povede od jedné lanovky ke druhé.
Zdroj: portál pro sjezdové lyžování SNOW.CZ (www.snow.cz)